Co jsou to noty? Druhy not, historie a využití

Co jsou to noty? Druhy not, historie a využití

Noty jsou systém zápisu hudby, který využívá symboly a značky k reprezentaci různých aspektů hudby, jako jsou výška tónu, rytmus a dynamika. Notový zápis umožňuje hudebníkům číst a interpretovat hudební díla, aniž by je museli slyšet nebo se je učit nazpaměť. Vznikají tak i ucelené zpěvníky. A jak se píšou noty, jak se noty jmenují a jaké známe druhy not?

Základní prvky notového zápisu:

1. Notová osnova (notová linka): Skládá se z pěti vodorovných linek, na které a mezi které se zapisují noty. Každá linie a mezera představuje určitou výšku tónu.

2. Klíče: Symboly umístěné na začátku notové osnovy, které určují výšku not zapsaných na jednotlivých linkách a mezerách. Nejčastěji se používají houslový (G) klíč a basový (F) klíč.

3. Noty: Symboly, které představují konkrétní tóny. Různé tvary not (celá, půlová, čtvrťová, osminová atd.) určují jejich délku trvání.

4. Pomlky: Symboly označující ticho nebo pauzy v hudbě, obdobně jako noty označují zvuky, ale bez tónu.

5. Takt a taktové čáry: Hudba je rozdělena do taktů, což jsou základní jednotky rytmu. Taktové čáry jsou svislé čáry, které oddělují jednotlivé takty.

6. Dynamika: Značky označující hlasitost hudby, například p (piano, tiše), f (forte, hlasitě) a jejich kombinace jako mf (mezzoforte, středně hlasitě).

7. Tempo: Označuje rychlost hry, obvykle pomocí slov (např. Allegro, Andante) nebo metronomických značek (počet úderů za minutu).

Příklad notového zápisu:

• Houslový klíč na začátku řádku.
• Na notové osnově jsou zapsané různé noty a pomlky.
• Dynamické a rytmické značky doplňují další informace o provedení hudby.

Notový zápis je univerzální jazyk hudby, který umožňuje sdílení a interpretaci hudebních děl napříč kulturami a časem.

Druhy hudebních not, a základní druhy not:

Noty se rozlišují podle délky trvání tónu. Zde jsou základní druhy not, jejichž hodnoty jsou odvozeny od délky trvání celkové noty:

1. Celá nota (whole note)

   • Symbol: 𝅝
   • Trvání: 4 doby (v 4/4 taktu vyplní celý takt).

2. Půlová nota (half note)

   • Symbol: 𝅗𝅥
   • Trvání: 2 doby (polovina trvání celé noty).

3. Čtvrťová nota (quarter note)

   • Symbol: 𝅘𝅥
   • Trvání: 1 doba (čtvrtina trvání celé noty).

4. Osminová nota (eighth note)

   • Symbol: 𝅘𝅥𝅮
   • Trvání: 1/2 doby (osmina trvání celé noty).

5. Šestnáctinová nota (sixteenth note)

   • Symbol: 𝅘𝅥𝅯
   • Trvání: 1/4 doby (šestnáctina trvání celé noty).

6. Dvaatřicetinová nota (thirty-second note)

   • Symbol: 𝅘𝅥𝅰
   • Trvání: 1/8 doby (dvaatřicetina trvání celé noty).

7. Čtyřiašedesátinová nota (sixty-fourth note)

   • Symbol: 𝅘𝅥𝅱
   • Trvání: 1/16 doby (čtyřiašedesátina trvání celé noty).

Kromě základních druhů not existují také tzv. zkrácené (augmentované) a prodloužené (diminutované) noty:

• Tečkovaná nota: Noty s tečkou za nimi se prodlužují o polovinu své původní hodnoty (například tečkovaná půlová nota trvá 3 doby).
• Ligatura (vázaná nota): Dvě nebo více not stejné výšky spojené obloukem, jejichž hodnoty se sčítají.

Pomlky:

Pomlky představují pauzy a mají stejné hodnoty jako noty:

1. Celá pomlka: 𝄻
2. Půlová pomlka: 𝄼
3. Čtvrťová pomlka: 𝄽
4. Osminová pomlka: 𝄾
5. Šestnáctinová pomlka: 𝄿
6. Dvaatřicetinová pomlka: 𝅀
7. Čtyřiašedesátinová pomlka: 𝅁

Příklad zapsané noty a jejich hodnot:

• Celá nota: 𝅝 (4 doby)
• Půlová nota: 𝅗𝅥 (2 doby)
• Čtvrťová nota: 𝅘𝅥 (1 doba)
• Osminová nota: 𝅘𝅥𝅮 (1/2 doby)
• Šestnáctinová nota: 𝅘𝅥𝅯 (1/4 doby)

Tímto způsobem mohou hudebníci a skladatelé přesně vyjádřit rytmus a délku trvání jednotlivých tónů v hudební skladbě.

Historie not a notového zápisu:

Historie notového zápisu je dlouhá a složitá, sahající až do starověku. Zde je stručný přehled klíčových momentů v historii vývoje notového zápisu:

Starověk

• Sumerové a Egypťané (3000–2000 př. n. l.): Nejstarší známé příklady hudebního zápisu pocházejí z Mezopotámie, kde byly nalezeny hliněné tabulky s rytmickými a melodickými symboly. Starověcí Egypťané používali symboly k zápisu hudby, ale jejich systém nebyl tak propracovaný jako ten, který se vyvinul později.

Středověk

• Řecko a Řím (600 př. n. l. – 400 n. l.): Starověcí Řekové vyvinuli systém písmen a symbolů pro zápis hudby, který zahrnoval notace pro melodii i rytmus. Římané tento systém přejali a rozšířili.
• Gregoriánský chorál (9. století): Nejstarší forma západního notového zápisu, známá jako neumy, byla používána k zaznamenávání gregoriánského chorálu. Neumy byly malé symboly umístěné nad textem, které naznačovaly melodické pohyby, ale ne specifické výšky tónů.
• Guido z Arezza (11. století): Guido z Arezza, benediktinský mnich, je často považován za otce moderního notového zápisu. Zavedl systém čtyřlinek, které umožňovaly přesnější zápis výšky tónů. Také vytvořil hexachordální systém a solmizaci (ut, re, mi, fa, sol, la), což později vedlo k modernímu solmizačnímu systému (do, re, mi, fa, sol, la, ti).

Renesance

• Pětilinek (15. století): Zápis na pětilinkovou osnovu se stal standardem v renesanci. Tento systém umožnil přesnější zápis výšky tónů a rytmu.
• Polyfonie: S rozvojem polyfonie, kde více hlasů zpívá nebo hraje nezávislé melodie současně, se notový zápis dále zdokonaloval, aby mohl zachytit složitější hudební struktury.

Baroko a Klasicismus

• Taktové čáry a metrum (17. století): Zavedení taktových čar a metrum umožnilo přesnější rytmický zápis. Hudebníci nyní mohli vidět jasné oddělení taktů a snadněji sledovat rytmické struktury.
• Dynamické a expresivní značky: Během baroka a klasicismu se objevily značky pro dynamiku (piano, forte) a expresivitu (legato, staccato), což umožnilo přesnější interpretaci hudby.

Romantismus a 20. století

• Komplexnější zápis: S nárůstem komplexnosti hudby v romantismu a 20. století se notový zápis dále rozvíjel. Objevily se nové symboly a techniky pro zápis složitých rytmů, mikrotonálních systémů a neobvyklých způsobů hry na nástroje.
• Moderní notace: Současní skladatelé často používají kombinaci tradiční notace a grafických symbolů, aby zachytili inovativní hudební myšlenky a techniky.

Digitalizace

• 21. století: S nástupem digitálních technologií se notový zápis stal ještě dostupnějším. Software pro notový zápis, jako je Finale, Sibelius a MuseScore, umožňuje hudebníkům snadno vytvářet, sdílet a upravovat noty.

Historie notového zápisu ukazuje, jak se tento systém vyvíjel od jednoduchých symbolů k propracovanému a univerzálnímu jazyku hudby, který umožňuje přesné zachycení a interpretaci hudebních děl. Druhy a typy not nejsou velká věda.